Ztratili jsme Stalina s nelítostně břitkým černým humorem

Černá komedie

o tom, co se strhlo za kolotoč, když náhle 5. března 1953 skonal brutální sovětský vůdce Josif Vissarionovič Džugašvili, řečený Stalin. Na to, co by se odehrálo, kdyby Stalin zemřel se tenkrát nikdo netroufal ani pomyslet. A najednou ta situace nastala. Ztratili jsme Stalina tvrdě zesměšňuje celou komunistickou říši. Však tento film ruské ministerstvo kultury zakázalo v Rusku promítat. Prý uráží sovětskou historii.

Na totalitě je nejhorší, že takřka absolutní, nekontrolovatelnou moc dostanou nejčastěji ambiciózní hlupáci. Vytvoří atmosféru strachu, kdy nikdo neví, co bude zítra a komu se dá věřit. Proto raději nikdo nedůvěřuje nikomu a vlastní názor si každý ponechá pro sebe, anebo rovnou ani žádný nemá. Nezbytný základ pro přežití.

Ztratili jsme Stalina stojí na faktech

Tento snímek je postaven na autentických historických faktech. Vystupují v něm stejní funkcionáři jako tenkrát, dokonce si jsou i docela podobní. Nikita Chruščov (Steve Buscemi), obávaný šéf NKVD Lavrentij Beria (Simon Russel Beale), Stalinovo kladivo Vjačeslav Molotov (Michael Palin), a mnozí další. A pochopitelně Josif Stalin (Adrian McLoughlin). Ten si ovšem v příběhu moc nezahrál, protože jak název napovídá, hned na začátku umře. Švihne to s ním v momentě, kdy nalezne nenávistný vzkaz.

Ve všech rolích je nemilosrdně parodována hloupost, vypočítavost a podlézavost dotyčných, a především absurdita celého totalitního systému. Výhoda využití skutečné historické události je, že všichni, kteří by se chtěli komunismu zastávat, mají zkrátka smůlu. Takhle to doopravdy bylo. Stalin byl nejkrvavější diktátor, jaký kdy žil, větší masový vrah než Hitler, a nedozírná zrůdnost komunistické ideologie připravila o život desítky miliónů nevinných lidí. A to nejen v tehdy Sovětském svazu.

Totalitní absurdita s humorem

Film je naplněn velkým množstvím vtipných situací a svižnými dialogy, prošpikovanými inteligentním britským humorem, černým jako bota. Všechny komunistické funkcionáře představují vynikající herci, kteří si dali práci pečlivě vystihnout známé charakterové rysy skutečných papalášů, případně hierarchii vztahů mezi nimi. Zvlášť pikantní je montypythonovský Palinův Molotov.

Nemohu si úplně zvyknout, když slyším ruské postavy mluvit anglicky. Stejně tak Čechy (Milada). Navíc styl některých dialogů nevystihl dobu v tom, že vojáci, přikazující ustrašeným občanům co smějí a nesmějí, docela určitě nepoužívali vlídný tón podpořený slůvky „prosím“ a „děkuji“.

Rozhodně je dobře, že takovéto filmy vznikají a vtipnou, zábavnou formou připomínají tragické historické omyly ve vývoji lidské společnosti. Je jasné, že tehdy to žádná legrace ani zdaleka nebyla. A právě nyní je u nás film Ztratili jsme Stalina ještě o něco aktuálnější, než by byl jindy a jinde.

7/10

JJ

Ztratili jsme Stalina (The Death of Stalin, Velká Británie, Francie, Belgie, 2017)

žánr: drama, komedie

režie: Armando Iannucci

předloha: Fabien Nury (kniha)

scénář: Armando Iannucci, Ian Martin, David Schneider

kamera: Zac Nicholson

hudba: Christopher Willis

hrají: Steve Buscemi, Jason Isaacs, Olga Kurylenko, Jeffrey Tambor, Simon Russell Beale, Andrea Riseborough, Paddy Considine, Rupert Friend, Michael Palin, Dermot Crowley, June Watson, Elaine Claxton, James Barriscale, Paul Whitehouse, Tom Brooke, Paul Ready, Roger Ashton-Griffiths

délka: 106 minut

Recenzi dalšího filmu z politického prostředí naleznete zde.