se vypraví do Švédska. Jede s nimi i Dani (Florence Pugh), přítelkyně jednoho z nich, Christiana (Jack Reynor). Ten ji s sebou vzal ze soucitu, původně se s ní chtěl už rozejít, ale Dani právě postihla rodinná tragédie, tak ji v takové chvíli nechtěl ublížit. Ve Švédsku mají v plánu navštívit právě na slunovrat vesnici starého švédského kmene Hårga. Chystá se tam několikadenní rituální slavnost, opakující se jednou za devadesát let. Hodlají tuto zkušenost využít ke svému studiu antropologie a folkloristiky.
Snímek je teprve druhým celovečerním počinem talentovaného režiséra Ari Astera (Děsivé dědictví). Pohanskou vesnici pečlivě vystavěli v Maďarsku nedaleko Budapešti a kromě představitelů amerických studentů se v ní pohybují výhradně švédští herci. Pro tento film vzniklo originální runové písmo, dům, kde bydlí, je zevnitř pokryt lidovými kresbami, vymyšlena byla celá kultura kmene včetně bílých, vyšívaných krojů. Kresby na stěnách domu představují výjevy z celého filmu, jsou tedy jakýmisi velikonočními vejci.
Vše je zalito sluncem, venkované přijímají studenty jako své hosty, vzorně se o ně starají, pozvou je na slavnost, všichni se usmívají, vtipkují a radují se. To se ale začne zprvu nenápadně, postupně však dost šeredně měnit. Ukáže se nejen jaké podivné rituály se chystají provozovat, ale také, že spolužáci zdaleka nejsou takovými přáteli, jak se domnívali. Naopak jediná Dani zjišťuje, že se teprve zde dokáže chovat uvolněně, otevřeně, nečiní jí problém sdílet pocity s empatickými venkovankami. Má dojem, že komunita jí rozumí lépe, než její přítel a ostatní kluci. Tato proměna patří k nejděsivějším.
Z toho, co zprvu vypadalo jako ráj na zemi zalitý sluncem uprostřed přátelských vesničanů se tedy zlověstně stává noční můra. Příběh začíná v civilizovaném mužském světě, většina se ho ale odehraje v sektářském matriarchálním prostředí. Přestože události mají svou vnitřní, nevyhnutelnou logiku, sledujeme je, a nevěříme vlastním očím. Co vše lze schovat pod roušku konání dobra, altruismu a tradic! A jak ponurý a brutální horor se může odehrát přímo na letním slunci uprostřed usměvavých lidiček.
Po zhlédnutí Slunovratu si budete klást mnoho otázek. O falešném přátelství, absurdním rovnostářství i ztrátě lidské identity. Celý film je vystavěn s takřka dokonalou precizností. Kamera, střih, použitá hudba i perfektní souhra veškerých detailů. A vše je korunováno naprosto skvostným hereckým výkonem Florence Pugh. Dokázala rozehrát takovou škálu přesvědčivých emocí, až se tají dech. Právě ona má velký podíl na skutečnosti, že film i přes hrozivou stopáž uteče jako voda.
Přestože po celou dobu máte vše před očima a hraje se s pro diváka odkrytými kartami, většinou nebudete tušit, co se stane v příští minutě. Dost možná si řeknete, že takový film jste ještě neviděli. Poetika nápadně připomíná kombinací sarkastického humoru a šokující brutality filmů Larse von Triera. Jak bylo řečeno, Slunovrat je Asterův druhý film, a dlužno podotknout, že po tvůrčí stránce je mnohem vyspělejší než předchozí rozvleklé Děsivé dědictví. Je zvláštní, že si Aster vybral i pro druhý snímek podobnou tematiku, uvidíme, s čím přijde příště.
8/10
JJ
Slunovrat (Midsommar, USA, 2019)
žánr: horor, drama
režie: Ari Aster
scénář: Ari Aster
kamera: Pawel Pogorzelski
hudba: Haxan Cloak
hrají: Florence Pugh, Jack Reynor, Will Poulter, William Jackson Harper, Julia Ragnarsson, Björn Andrésen, Anna Åström, Henrik Norlén, Liv Mjönes, Louise Peterhoff, Ellora Torchia, Gunnel Fred, Isabelle Grill, Anki Larsson, Lars Väringer, Mats Blomgren, Vilhelm Blomgren, Tove Skeidsvoll, Anders Beckman, Rebecka Johnston
délka: 146 minut
O jiném, nedávno uvedeném filmu se severskou tematikou, si můžete přečíst zde.