do velmi vzdálených koutů vesmíru. Na své palubě veze pět tisíc hibernovaných lidí. Největší migrační událost v novodobé historii lidstva. Z jakéhosi záhadného důvodu se však postupně dva pasažéři probudí. Nejprve mechanik Jim (Chris Pratt), asi rok po něm novinářka Aurora (Jennifer Lawrence). Vzhledem k tomu, že do cíle zbývá ještě devadesát roků letu, je jasné, že oni dva už svůj nový domov v jiné galaxii neuvidí. Začíná se rozbíhat podivný a dramatický příběh. Jeho součástí je boj za záchranu lodi, během něhož se dozvíme, proč právě oni dva byli probuzeni.
Přestože je vesmírná loď obrovská a pohádkově vybavená, podobně jako zaoceánské obří parníky, není perspektiva strávit na ní zbytek života zrovna lákavá. Za vděk musejí vzít jediným společníkem, a sice milým a inteligentním androidím barmanem (Michael Sheen). Oba vědí, že do smrti neuvidí jiné lidi, než sebe navzájem, což nabízí pochopitelně nesmírně zajímavou psychologickou laboratoř. Nacházejí se v situacích, v jakých by se za normálních okolností nikdy neocitli. Musejí se v nich rozhodovat, pokud možno rychle a správně. V tomto ohledu by nepochybně šlo z filmu vytěžit o něco víc. Rozhodně se ostatní spící asi po probuzení nestačili divit, když spatřili interiér lodi.
Jedním z problémů, kterými loď v jednu chvíli trpí, je i to, že selhává umělá gravitace. Jim s Aurorou se zničehonic ocitají ve stavu beztíže. „Do vzduchu mě vytáhli na provazech, ale musel jsem předstírat, že na moje ruce a nohy nepůsobí gravitace. Abyste tohle dokázali, prostě musíte zavěšeni na laně úplně ztuhnout. Nedokážu si představit efektivnější cvičení na posílení břišních svalů! Bylo to vážně náročné a Morten měl velmi specifické požadavky – chtěl, aby vše vypadalo dokonale. Nebyl se scénou spokojený, dokud nebyla od začátku až do konce naprosto perfektní.“
Aby navodil iluzi toho, že se Jim vznáší ve stavu beztíže, vytvořil vedoucí kaskadérského týmu Garrett Warren rotující prstenec se závěsem s protizávažím. Chris Pratt se tak dokázal pohybovat zcela volně a Garrettův tým s ním následně mohl pomocí kladek „poletovat“ sem a tam.
Když selže gravitace, je Aurora právě v plaveckém bazénu. „Byla to pravděpodobně nejnáročnější scéna, jakou jsem kdy natáčela,“ prohlašuje hvězda série Hunger Games. „Strávila jsem spoustu času v bazénu, měla jsem plný nos vody, a tak vůbec. Ale bylo to úžasné – když jsem viděla počítačově upravenou ukázku toho, jak bude výsledek vypadat, byla jsem z toho skutečně nadšená. Nikdy jsem nic takového ve filmu neviděla.“
Těžký úkol na dvě hodiny zaujmout, nenudit, přitom se pohybovat ve stále stejném prostředí, připadl jen dvěma hercům. Nutno podotknout, že Jennifer Lawrence i Chris Pratt se svého úkolu zhostili doslova s mistrovskou lehkostí, a přitom důkladností. Oba mají za sebou mnoho vynikajících rolí (Jennifer je držitelkou Oskara) a ani zde nezklamali.
Tu a tam trochu drhne vysvětlování technických reálií, takže mi to nedalo a podle dostupných informací jsem přepočítal, jestli vůbec bylo na palubě pro všechny dost jídla. V tomto ohledu si však tvůrci vše dobře pohlídali a nachytat se nenechali.
Film je rozhodně zajímavý svým neobvyklým pojetím i příběhem, a jak už bylo řečeno, výbornými hereckými výkony. Nesmírně atraktivní jsou veškeré záběry z vesmíru.
6,5/10
JJ
Pasažéři (Passengers, USA, 2016)
žánr: sci-fi, thriller
režie: Morten Tyldum
scénář: Jon Spaights
kamera: Rodrigo Prieto
hudba: Thomas Newman
hrají: Jennifer Lawrence, Chris Pratt, Michael Sheen, Laurence Fishburne
délka: 116 minut