Rodinný film nebo příběh psa?

V pořadí druhý film mladého režiséra

Olmy Omerzua s názvem Rodinný film se odehrává v době, kdy rodiče, představovaní Vandou Hybnerovou a Karlem Rodenem, odjedou na exotickou dovolenou a jejich dvě dospívající děti (Jenovéfa Boková, Daniel Kadlec) zůstanou doma.

Důležité je, že s rodiči odcestoval i pes Ota, což nás, diváky, bude ještě hodně mrzet. Pro děj filmu je tahle informace zcela marginální, pro celkovou dobu pobytu v kině však doslova fatální. To pravé dobrodružství se tedy překvapivě neodehraje při plavbě na moři, ale mezi zdmi jednoho pražského bytu.

Na příkladu obou teenagerů, kteří si do uvolněného bytu okamžitě nastěhují kamarády, sledujeme nejen neschopnost smysluplně si poradit s náhle nabitou “svobodou”. To by se v jejich věku ještě dalo pochopit, ale hlavně je vidět stupeň rozklíženosti jinak běžného modelu rodiny. A pochopitelně diváka napadá, jestli tato tradiční forma rodinného soužití ještě vůbec má nějaký smysl, a v jakém případě? Kde je hranice? Kam až ji stojí za to za každou cenu udržovat v původní, dávno nefunkční podobě?

K vyjádření generačního nepochopení a odcizení přispívá i odlišný herecký projev Vandy Hybnerové s Karlem Rodenem a naproti nim stojící mládeže. Zde je třeba zdůraznit, že předvedené výkony všech postav jsou na vysoké a velmi vyrovnané úrovni, patrně i díky dobrému režijnímu vedení. Herecké prostředky používané jednotlivými aktéry jsou při častých detailech na výraz tváře naopak skromné, decentní, dalo by se říci až komorní. O to přesvědčivěji, kompaktněji a přesněji působí.

Prostor pro fantazii

Zajímavé je, že děj filmu se vlastně na plátně před námi skoro vůbec neodehrává. Princip je takový, že vznikne situace, začne se rozvíjet, ale její vyvrcholení nevidíme. Končí nějakou indicií, jakousi nápovědou. Střih. Je po všem, a jsme svědky až katarze. Během dlouhého záběru na hlavní jednající postavu máme totiž čas přehrát si situaci ve své představivosti a promyslet spolu s dotyčným aktérem všechny důsledky a souvislosti. Takže často vlezlá návodnost, vlastní především americkým filmům, je v případě tohoto snímku vystřídána prostorem pro fantazii diváka. Navíc v míře, která není na úkor srozumitelnosti, kdy by si každý druhý připadal jako trouba neschopný sledovat intelektuální hlubiny režisérovy duše. Všeho je prostě tak nějak akorát.

Rodinný film a psí neštěstí

Až na jednu záležitost, a tou je – už zmíněný – nešťastný pes. V jedné části příběhu (nebudu vyzrazovat), se ocitne zcela sám, opuštěný. Mnohaminutové záběry na něj jsou naprosto k nepřečkání a pro děj zcela nepodstatné. Jejich zkrácení na čtvrtinu by neubralo ničemu na srozumitelnosti a přitom by divák nemusel přemýšlet, jestli nebude lepší opustit kino a zbytek života strávit užitečnějším způsobem, než se dívat na psa chodícího sem tam, případně jen sedícího, ležícího…

Na závěr mě napadlo, jestli je režisér Olma Omerzu, který se narodil ve Slovinsku a vystudoval pražskou FAMU, slovinský režisér, byť ve svém rodném jazyce žádný film nenatočil. Nebo je český režisér slovinského původu? Přikláněl bych se k druhé variantě.

Rodinný film stihl mezitím, dle mého názoru zaslouženě, získat několik významných mezinárodních ocenění, např. na festivalech v San Sebastianu a Tokiu.

6,5/10

JJ

Rodinný film (2016)

žánr: drama

režie: Olmo Omerzu

scénář: Olmo Omerzu, Nebojša Pop-Tasič

kamera: Lukáš Milota

hrají: Karel Roden, Vanda Hybnerová, Jenovéfa Boková, Daniel Kadlec, Martin Pechlát, Eliška Křenková

délka: 95 min

Jenovéfa Boková