premiéra, a jak už to v takových chvílích bývá, nic nefunguje, jak by mělo. Aby starostí nebylo málo, divadlo opustí měsíc před premiérou představitelka hlavní role. Času není nazbyt, takže aby se hra mohla představit publiku ve stanoveném termínu, musí urychleně proběhnout konkurz. Objevuje se Karolína (Elizaveta Maximová). Umí perfektně text, role jí sedí, režiséra a ředitele divadla Petra (Jiří Mádl) v jedné osobě doslova okouzlí. A brzy nejen svými hereckými kvalitami. Pracovní vytížení má neblahý vliv na Petrův soukromý život, své mladé ženě a čerstvě narozenému dítěti se stále víc odcizuje.
Film je natočen černobíle a ve formátu s poměrem stran 4:3. I tempo je volnější, ale díky vynikající pohyblivé kameře a změnám rytmu scén nechybí tolik potřebná dynamika, která spolu s dějovými zvraty udržuje diváckou pozornost. Forma měla být reminiscencí na filmy let šedesátých. Režie se ujal chilský režisér a scenárista Alejandro Fernández Almendras, film však natočil s českými herci. Dominantou snímku je kromě divadelních zkoušek také epická erotická scéna Karolíny a Petra. Po celý film spoluutváří atmosféru poměrně hlasitá a velice trefně vybraná hudba klasických autorů, především Brahmse a Šostakoviče.
Natáčelo se na Kladně, a od začátku se odvíjí jak formálně, tak obsahově zajímavý příběh. Občasná přítomnost zahraničních tvůrců by klopýtající české kinematografii zjevně mohla v mnohém prospět. I herecké výkony všech, zejména žen, jsou většinou výborné. Jednoznačně září Elizaveta Maximová. U Jiřího Mádla se nejvíc projevila nevýhoda chilského režiséra, který nerozumí jazyku, jímž postavy ve filmu mluví. Jiří Mádl často silně šumluje a je mu hůře rozumět, někdy dokonce téměř vůbec. Český režisér by si toho všiml a nenechal by to tak. Almendras si ničeho takového povšimnout neměl šanci. Dokonce během dokončovacích prací, při tzv. postsynchronech, by bývalo šlo ještě zjednat nápravu.
Bohužel film utrpěl ještě jednou okolností, s níž měl česky nemluvící režisér zacházet mnohem opatrněji. Ve scénáři filmu docházelo v několika vlnách (i během natáčení) k rozsáhlým a zásadním změnám. Ještě ve střižně se měnil význam scén, byly vyhozeny některé dějové linky, přemlouvaly se dialogy, což je v řadě míst dost nepříjemně znát. Pravdou je, že až bude film v zahraniční distribuci nadabován do jiného jazyka, nebudou nepřesně otevíraná ústa tolik vadit. Na českého diváka však tyto chyby působí rušivě.
Horší je, že těmito změnami navíc nevyhnutelně došlo k vážnému narušení příběhu, logiky reakcí jednajících postav. Prakticky postava leckdy reaguje na trochu jinou situaci, než byla ta původní při natáčení. A tyto jemné posuny pochopitelně Almendras opět neměl šanci v cizím jazyce zachytit. Jednání postav proto někdy neodpovídá smyslu příběhu, působí nevysvětleně a nepřiměřeně. Dá se říct, že tvůrce sám svou neopatrností doslova zdecimoval kolektivní práci.
Tímto snímkem bylo našlápnuto k do jisté míry neobyčejnému cíli. Zbytečně riskantním Almendrasovým masakrem, kdy se pohyboval v neznámém prostředí jako slon v porcelánu, došlo ve výsledku k nenapravitelným škodám. Být jediným scenáristou a režisérem se v tomto případě rozhodně neukázalo jako šťastný nápad. Přesto je Hra vcelku zajímavý filmový počin, výrazně se vymykající české kinematografické bídě.
5/10
JJ
Hra (The Play, Česko, Chile, Francie, Jižní Korea, 2019)
žánr: drama, komedie
režie: Alejandro Fernández Almendras
scénář: Alejandro Fernández Almendras
kamera: Inti Briones
hrají: Jiří Mádl, Elizaveta Maximová, Marika Šoposká, Jiří Štrébl, Sarah Haváčová, Ondřej Malý, Jana Zenáhlíková, Adam Vacula, Danica Jurčová
délka: 93 minut
O jiném, nedávno uvedeném českém filmu, pro změnu se zahraničními herci v hlavních rolích, čtěte zde.