se původně pohyboval po Kremlu s kamerou z jiného důvodu. Měl vytvořit dokument o Jelcinovi. Ten však ve funkci prezidenta nečekaně skončil, začal tedy rovnou točit dokument o Putinovi, Jelcinovu nástupci. Když pak zjistil, jak mají Putin s Medvěděvem vymyšlené doživotní střídání moci, prozřel a pochopil, kdo je ve skutečnosti Vladimír Vladimírovič Putin. Svědkové Putinovi využívají především tehdy natočený materiál, který dnes dostal v mnoha ohledech zcela novou podobu i význam.
Pohled do zákulisí, když se Putin nečekaně dostal k moci a jeho raketový vzestup přináší řadu nových podrobností. Například si uvědomíme, jak málo stačí pro změnu chodu dějin. Jelcin si svého nástupce Putina vybral a vychoval hlavně proto, že nenáviděl Gorbačova. Sice ho během své vlády důsledně odklidil z veřejného života, jeho ne nereálnému návratu však chtěl zabránit za každou cenu.
Nástup Putina byl pečlivě připravený. Země potřebovala vůdce. Putin se nezdržoval předvolební kampaní a raději neúnavně objížděl voliče. Naslouchal lidem, sliboval nalevo napravo, inu úplně stejně, jako to známe u nás. Mimochodem, Zemanova strategie neúčastnit se předvolebních debat v televizi a objíždět místo toho vybrané regiony, je okopírována právě od Putina. Proč se bezúčelně handrkovat s politickými oponenty, když se přímo v terénu může předvádět jako pracovitý muž činu. Byl u všech významných událostí, nikde nechyběly objektivy televizních kamer ani fotoaparátů. Pár živelných katastrof mu nahrálo na smeč. A jeho popularita strmě stoupala.
Putin se nikdy netajil s tím, že mu jde o moc, byť pod zástěrkou diskuze a přesvědčování. Pak ovšem vždy záležitost definitivně uzavřely rozhodnutí a rozkazy vůdce. I když Putin tvrdil, že by dokázal přesvědčit kohokoliv o své pravdě, ve skutečnosti mu v tom bránily demokratické postupy. V praxi ani nedokázal přesvědčit režiséra Manského při jejich soukromém rozhovoru o plánovaných změnách ohledně ruské hymny.
Mnoho lidí se právem s obavou ptá, jestli by případná demokracie v bývalém Sovětském svazu vůbec byl dobrý nápad. V zemi, která si respekt vždycky získávala silou a vydíráním zbytku světa. Vždyť i Putin vždy hlásal, že největší geopolitickou tragédií dvacátého století byl rozpad sovětského impéria. A když sledujeme, jak nekompromisně a bezohledně vybudoval svoje impérium dnešní, včetně přizpůsobení si volebního zákona vlastním potřebám, jsou obavy na místě. Putin je totiž nepředvídatelný, a to je v politice ta nejhorší vlastnost. Manipuluje obrovským, ovladatelným davem, navíc je tlačený ke zdi dlouhotrvajícími ekonomickými sankcemi, které ruskou ekonomiku stále víc svírají do kleští.
Manského dokument je prvním otevřeným svědectvím o zákulisí kremelské politiky. Navíc varovnou ukázkou myšlení i jednání Putina v soukromí. Trochu pro nás zdlouhavě působí dějově nepříliš důležité záběry z Jelcinovy domácnosti a jeho dialogy s malým vnukem. Na ruské poměry jsou ovšem Svědkové Putinovi až nečekaně odvážný, mrazivý snímek, hutný obsahem, syrový formou, který určitě stojí za vidění. Dnes Vitalij Manskij nežije v Rusku a obává se o svůj život. Ví toho o současném vládci Kremlu příliš mnoho.
7/10
JJ
Svědkové Putinovi (Svideteli Putina, Lotyšsko, Švýcarsko, Česko, 2018)
žánr: dokumentární
režie: Vitalij Manskij
scénář: Vitalij Manskij
kamera: Vitalij Manskij
hudba: Karlis Auzans
hrají: Vladimir Putin, Michail Sergejevič Gorbačov, Vitalij Manskij, Boris Jelcin
délka: 102 minut