Tvář vody vypráví o výjimečném vztahu s neobvyklým tvorem

Zápletka se odehrává v tajné vojenské

laboratoři. Zkoumají zde podivuhodného tvora, připomínajícího ještěra. Agent Strickland (Michael Shannon), který má výzkum na starost, s ním zachází jako s genetickým materiálem, ne jako s živou bytostí, tedy značně surově. Němá uklízečka Elisa (Sally Hawkins) díky svojí schopnosti mimoslovní komunikace naváže s tvorem přátelství, posléze se do něj zamiluje. Tvář vody je o nejpodivuhodnější známosti, jakou si dovedete představit.

Režisér Guillermo del Toro je znám jako pozoruhodný a nápaditý vypravěč neobvyklých příběhů. Této pověsti nezůstal nic dlužen ani tentokrát. Způsob, jak lyricky ztvárnil osamělý život a každodenní stereotyp Elisy, její přátelství se sousedem i kolegyní v práci, je velmi dojemný. Film je nepřístupný pro diváky do patnácti let hlavně díky Elisiným pravidelným masturbačním scénám ve vaně a později bizarním sexem s ještěrem. Ten, vzhledem k tomu, že připomíná mnohem víc zvíře, než člověka, může někomu připadat poněkud nechutný.

Voda jako jedna z rolí

Na druhou stranu je věnována velká péče všem scénám, ve kterých se vyskytuje voda. Leckdy neobyčejně lyrické až snové výjevy doprovází geniální Desplatova hudba. Příběh sám přes svoji neobvyklost není nikterak složitý. Na řadě míst dokonce jeho logika kulhá na obě nohy. Je například naprosto nepředstavitelné, že špičkové vědecké pracoviště americké armády zůstane pět minut bez elektrického proudu jen proto, že pod skřínkou s pojistkami na chodbě bouchne malá bombička.

A že uklízečka má se svojí magnetickou kartou neomezený a nekontrolovaný přístup do všech prostor rovněž nepřidá na věrohodnosti.

Výmluvná i beze slov

Elisina představitelka Sally Hawkins odvedla skvělý herecký výkon. Její laskavá, němá dívka je naprosto dokonale přesvědčivá, čímž se postarala o nejvýraznější zážitek z celého filmu. Spolu s jednou či dvěma silně emotivními scénami, které nebudu prozrazovat. Můžeme jen s úctou obdivovat, jak perfektně si osvojila trpělivý svět člověka, odsouzeného ke komunikaci pomocí rukou a mimiky.

Ostatní postavy žádný vývoj nemají, a jsou jen vedlejšími figurkami v příběhu. Dokonce agenta Stricklanda vidíme od prvního záběru jen jako plochou, prvoplánovou, nesympatickou, vojenskou „gumu“, co všechno zničí.

Ideu filmu Guillermo del Toro přibližuje takto: „Voda má tvar určený tím, v čem zrovna v dané chvíli je. Voda může být velmi příjemná, ale je to také nejmocnější tvárná síla vesmíru. Taková je přeci i láska. Nezáleží na tom, do jakého tvaru vkládáme lásku, ať už je to muž, žena nebo jiné stvoření.“

Tvář vody není pro každého

Celkově by se dalo říct, že scénář tohoto snímku vykazuje jisté mezery, mající vliv nejen na propracovanost děje, ale útočí místy přímo na jeho celistvost. V neposlední řadě má tato okolnost na svědomí, že příběh často vázne a upadá až k nudě. Romantický dojem pro někoho může narušit přinejmenším neestetická představa mezirasového sexu s jakýmsi exotickým zvířetem. Připusťme však, že síla lásky dvou hlavních protagonistů umožní zmíněné neduhy překlenout a dojetí z romantického závěru pomůže na ně téměř zapomenout.

6/10

JJ

Tvář vody (The Shape of Water, USA, Canada, 2017)

žánr: fantasy, drama

režie: Guillermo del Toro

scénář: Guillermo del Toro, Vanessa Taylor

kamera: Dan Laustsen

hudba: Alexandre Desplat

hrají: Sally Hawkins, Octavia Spencer, Michael Shannon, Richard Jenkins, Doug Jones, Michael Stuhlbarg

délka: 123 minut

Předchozí recenze zde.