Recenze: Pátá loď pojednává o podivuhodné dětské rodině
Příběh dvou nespokojených dětí,
ve světě dospělých. Desetiletá Jarka (Vanessa Szamuhelová) žije se svojí matkou (Katarína Kamencová) a babičkou (Johanna Tesařová). Ta je nemocná, obě své mladší spolubydlící nesnáší, vyčítá jim nos mezi očima. Jarčina matka je pořád pryč. Nevíme kam chodí, ani čím se živí, údajně občas zpívá po barech, bývá ale oblečená tak, že o svém způsobu obživy zanechává pochyby. Jarka je často celé dny doma jen s nemocnou babičkou. Musí mámě říkat křestním jménem, aby nezdůrazňovala její věk. Není divu, že nejvíc času tráví na ulici, nejčastěji sama. O tom všem je film Pátá loď.
Zoufale postrádá, aby ji měl někdo rád, ani její mámě se od babičky žádné lásky nedostalo. Jarce se naskytne příležitost tento nešťastný dědičný řetězec přetrhnout. Zvláštní náhodou se stane pečovatelkou dvou zapomenutých, opuštěných kojenců. Jejich matka je také nechtěla. Jarka dostane naprosto šílený nápad. Odveze si je do osamoceného zahradního domku a dokonce přemluví svého kamaráda Kristiána (Matúš Bačišin), aby tam bydlel s ní a staral se o dvojčata. Ani Kristián není ve světě dospělých spokojený, a tak souhlasí.
Dětská rodina
Jsme svědky zprvu bizarní, posléze však velmi sugestivní situace. Nenásilně a přirozeně se v obou dětech instinktivně probouzí jejich budoucí úloha v rodině. Malý Kristián se věnuje zásobování potravinami, mlékem a plenami, na něž doma krade peníze. Zároveň si pochystá sukovici, aby mohl svoji dětskou rodinu chránit. Jarka se o oba mrňouse stará úžasně, jako kdyby už nějaké děti vychovávala, přitom nic takového jako jedináček ani neviděla, natožpak aby zažila. Ví jen, že nechce být jako její máma.
Obě děti si vytvoří svůj vlastní model rodiny, když je ten dospělý zklamal. Film je natočen tak, že vidíme události a lidi očima dětí. Dospělí jsou zobrazováni jako nějací motáci, kteří nic smysluplného v ději nevykonávají. Děti je nechápou a ani chápat nechtějí. Vytvořily si svoji pohádkovou záchrannou loď, která je odveze z jejich asociálního prostředí do vysněného světa. A dvojčata berou samozřejmě s sebou. Jsou přeci na stejné lodi.
Pátá loď
V režii Ivety Grófové vznikla podle knihy Moniky Kompaníkové, která se na Slovensku stala knihou roku 2010. Přestože se předlohou staly skutečné události v Česku a do češtiny byla přeložena, u nás zapadla. Ženy divačky by mohly mít dojem, že v kině musí trnout hrůzou, co malé děti s ještě menšími dětmi provádějí. Budou však naopak okouzleny, jak pečlivá, šikovná a starostlivá je Jarka i malý Kristián. Ve filmu se toho mnoho nenamluví, a když, tak slovensky. Do distribuce jde film v původním znění, spoléhá se, že v Česku snad ještě slovensky rozumíme.
Zcela mimořádný je herecký výkon obou dětských hrdinů. Zejména Vanessa dokázala uvěřitelně pokrýt tak široký rejstřík emocí, často beze slov, což je při jejím věku více než obdivuhodné. Film sice občas ztrácí tempo, menší zkrácení by mu nejspíš prospělo, zabývá se však natolik závažným a silným tématem, že stojí za vidění. Nesmírně zdařilá je vizuální stránka filmu, díky níž máme navíc možnost vidět svůj dospělý svět dětskýma očima.
Pátou loď může zhlédnout v pohodě celá rodina, děti i dospělí, každý si v něm najde to své.
Můžeme jen tiše závidět našim bývalým slovenským bratrům, že u nich vznikají takovéhle filmy.
7,5/10
JJ
Pátá loď (Slovensko/Česko, 2017)
žánr: drama/rodinný
režie: Iveta Grófová
předloha: Monika Kompaníková (kniha)
scénář: Iveta Grófová, Marek Leščák
kamera: Denisa Buranová
hudba: Matej Hlaváč
hrají: Vanessa Szamuhelová, Matúš Bačišin, Katarína Kamencová, Johanna Tesařová, Zoltán Schneider, Ági Gubíková, Martina Sľuková
délka: 85 minut
