(Ne)povedené předpovědi
Předpovídání budoucnosti je oblíbenou zábavou filmových režisérů v Hollywoodu i jinde. A zbytek světa zase baví sledovat, jak jim předpovědi nevycházejí.
Někteří filmaři nechtějí riskovat a umístí děj někam do 27. století, čímž možný konflikt s realitou eliminují, jiné ovšem láká tzv. blízká budoucnost, která se časem změní v současnost. A pak bývá srovnání skutečnosti a fikce místy skutečně vtipné… Ostatně i podle české hudební skupiny Katapult jsme měli už šest let létat na Venuši na výlet.
1/
Terminátor 2, 1991
Doba děje: 1997
První díl Terminátora se odehrává v roce 1984, jen v některých záběrech se objevovala tehdy daleká budoucnost (2029). Ve dvojce už se James Cameron pustil na méně jistý terén a zasadil děj do roku 1997. Tehdy měl podle režiséra ďábelsky inteligentní počítač zničit většinu světa a přitom vybudovat obří armádu podobně inteligentních ničivých robotů. Realita byla naštěstí trochu jiná – v Česku sice poprvé padla vláda, v Paříži zahynula princezna Diana a televizní zábavě vládli Teletubbies, ale ke zkáze světa to mělo daleko. (A co že v roce 1997 dělal samotný Cameron? Inu, sklízel slávu, Oscary a miliony za Titanic…)
2/
Blade Runner, 1982
Doba děje: 2019
Tahle dystopická detektivka je skvělé dílo a Ridley Scott patří k nejlepším režisérům všech dob, jako prognostik by se ale nejspíš živit nemohl. Nějak se totiž nezdá, že bychom se za pouhých sedm let měli po městě přepravovat pomocí létajících aut, kolonizovat vzdálený vesmír a bránit se útokům robotů nerozeznatelných od lidí. A také se nedá, při vší úctě k pokrokům v digitální fotografické technice, předpokládat, že v té době budou fotoaparáty umět zobrazit předměty skryté za neprůhlednými překážkami. Zato téměř jistě budeme mít v kapsách mobilní telefony, o nichž u Scotta kupodivu není ani zmínka…
3/
2001: Vesmírná odyssea, 1968
Doba děje: překvapivě 2001
Šedesátá léta byla skutečně optimistická – podle téhle vize Stanleyho Kubricka (resp. autora předlohy Arthura C. Clarka) mělo lidstvo na přelomu století provozovat obří vesmírné stanice s umělou přitažlivostí. Samozřejmě nechybějí ani vraždící inteligentní počítače, věru oblíbená rekvizita. Na druhou stranu tu vidíme cosi jako prototyp tabletu, což zaslouží jisté uznání. A drogově halucinační vize se od 60. let také příliš nezměnily.
4/
Ročník 1999, 1990
Doba děje: opět překvapivě 1999
A zase roboti-zabijáci. Tentokrát vyučují ve školách a poněkud násilnickými způsoby ukázňují rozjívené studenty. Podezíráme autora scénáře, že dříve pracoval jako učitel a silně trpěl zákazem tělesných trestů, díky němuž musel jen trpně sledovat, jak si z něj zlobivé děti dělají dobrý den. Může mluvit o štěstí, že neučí dnes, skončil by za škodolibého jásotu studentů na YouTube.
5/
Mlčící hvězda, 1960
Doba děje: 1985
Pryč z Hollywoodu, tenhle film vznikl v polsko-německé koprodukci podle jednoho z prvních románů Stanislava Lema. Pojednává o cestě na Venuši, na které údajně existují stopy zaniklé civilizace. Škoda že filmařům nikdo nevysvětlil, že přistání při teplotě 480 stupňů Celsia není zrovna reálné, o stonásobném tlaku atmosféry v porovnání se Zemí ani nemluvě. Podle scénáristy a režiséra mělo jít o procházku růžovým sadem.
6/
Útěk z New Yorku, 1981
Doba děje: 1997 (už zase)
Co to ti filmaři měli s tím rokem 1997? Podle Johna Carpentera se americká megalopole měla změnit v obří vězení plné těch nejhorších zločinců, kteří se v USA kdy vyskytli. Nuže, pokud jste íránským prezidentem nebo severokorejským komunistickým předsedou, možná vám ta charakteristika vyhovuje, zbytek světa má ovšem na „Velké jablko“ asi přece jen o něco smířlivější názor. Realitě příliš neodpovídal ani sucharský plešatý prezident v podání Dona Pleasance – v té době Americe vládl Bill Clinton, proslulý mimo jiné hrou na saxofon a sváděním stážistek…
Další vypečené předpovědi si můžete přečíst v listopadovém vydání časopisu T3.
