SD700 byl navržen a otestován podle standardu IEC IP68. Je kompletně prachotěsný, takže do něj nepronikne ani částečka, a může dokonce normálně fungovat až šedesát minut ponořený ve vodě až do hloubky až 1,5 m. Adata také otestovala svůj externí SSD disk SD700 podle oblíbeného standardu US Army MIL-STD-810G516.6, který zjišťuje odolnost proti nárazům a pádům. Díky svému několikavrstvému ochrannému krytu a vynechání pohyblivých částí u technologie SSD je tak disk SD700 výjimečně odolným úložištěm i pro použití při extrémních aktivitách.
Adata uvádí více produktů s technologií 3D NAND, která je rychlejší, spolehlivější a energeticky efektivnější ve srovnání s tradiční technologií 2D NAND. SD700 bude dostupný v kapacitách 256 GB, 512 GB a 1 TB za velmi konkurenceschopné ceny, které znamenají příznivější poměr výkon/cena než u starších SSD disků bez technologie 3D NAND. Pro zajištění konektivity používá SD700 vysoce propustný USB 3.1 Gen 1, který je více než dostačující pro streamování 4K videa bez zasekávání nebo potřeby použití vyrovnávací paměti. Typické přenosové rychlosti pro čtení dosahují až 440 MB/s a pro zápis až 430 MB/s. SD700 je připojitelný jako plug and play zařízení k přístrojům s Windows, Max OS a Android.
Na rozdíl od klasických pevných disků v odolném provedení, včetně těch, které vyrábí společnost Adata, uvádí SD700 novou éru ještě větší mobility. Váží totiž jen 100 g, pracuje bez jakýchkoliv zvukových projevů a neprodukuje žádné teplo. Kromě toho Adata nabízí SD700 v dvoubarevném černožlutém provedení, nebo kompletně černou variantu.
Tzv. NAND flash paměti se používají např. v paměťových kartách, flash a SSD discích. Jejich základním prvkem je tranzistor s plovoucím hradlem. Toto hradlo dokáže zamezit úniku elektronů a tím uchovat informaci.
Paměti NAND byly vynalezeny v roce 1980 dr. Fujio Masuokou, který pracoval pro společnost Toshiba. První komerční flash pamět začal vyrábět Intel v roce 1988. Jednalo se paměť NOR, která pracuje na trochu odlišném principu než NAND. NAND paměti se dostaly mezi běžné uživatele v roce 1995 v paměťových kartách SmartMedia firmy Toshiba, jejichž kapacita se tehdy pohybovala v intervalu 2 až 128 MB. Dnes se běžně setkáváme s kapacitou v řádu desítek GB. Zde se již začínají projevovat omezení technologie NAND flash, zejména malá rychlost zápisu.